Lovely blood 1. kapitola
„Jacobe?“
„Copak se děje Nessinko?“ Poznal z mého tónu hlasu, že to je vážné. Ani „Jacobe“, jsem mu nikdy neříkala, vždy jen Jaku. Byla jsem tolik nervózní, ale teď už z toho nešlo vycouvat. Když jsem přišla, seděl na sedačce a pozoroval baseball. Teď stál u mě a koukal mi do očí. Bylo v nich tolik pochopení a lásky…
„Jsem těhotná,“ řekla jsem mu a jen pozorovala jeho reakci. Nejdřív na mě koukal, jak opařený. Jen tam stál s prázdným výrazem a koukal na mě. Pak se mu v koutku oka vytvořila slza a skanula mu po tváři. Jemně jsem jí setřela a políbila ho na tvář.
„My budeme mít děťátko?“ zeptal se mě rozklepaným hlasem.
„Ano Jakeu, my budeme mít děťátko.“ Pak jsem ho políbila, znovu a znovu. Nemohla jsem si ho odrhnout od těla. Byli jsme tak šťastní. Oběma nám tekly slzy. Slzy štěstí. Nakonec jsme skončili v pevném objetí a tiskli se na sebe. Měla jsem hlavu položenou na jeho hrudi a byla šťastná. Byla jsem si samozřejmě jistá, že bude šťastný, ale stejně se mi ulevilo. Byl to nádherný pocit. Měla jsem takový strach ze všeho… Naše miminko bude tolik jedinečné. Jaké bude? Bude to vlčátko, upír, nebo člověk? Nejvíc jsem se bála, že nezvládnu vychovávat dítě, sama jsem se pořád cítila jako malá holčička, obzvlášť Jakovi po boku…
„Nessinko, miluju tě. Spolu to zvládneme,“ řekl naprosto trefně…
„Já vím, taky tě miluju,“ zašeptala jsem mu do ucha a pak ho znovu políbila. Vydržela bych takhle stát věčně, kdyby nezazvonil telefon.
„Nessi, nechceš mi něco říct?“ ozvala se ze sluchátka maminka a já jsem se musela usmát. Věděl to Alice a Carlis, takže také Edward a ne možné že podezření měl i Jasper, jinak by to mělo být tajemství.
„My přijdeme s Jakem, za chvíli jsme tam,“ řekla jsem a hovor ukončila. Pak jsme se ruku v ruce vydali ven. Nechtěla jsem jet autem a bylo po dešti… Chtěla jsem si užívat rychlého pohybu, dokud to bude možné… Běželi jsme vedle sebe neuvěřitelnou rychlostí. Jacob samozřejmě ve formě vlka. Už nemusel zpomalovat, jako dřív. Teď už jsem měla schopnosti jako každý upír, až na pár maličkostí… Až na tu maličkost, že jsem mohla otěhotnět. Jo to má v životě někdo štěstí… Cesta od nás do „hlavní základny“, jak to mu Jake říkal, byla krátká a příjemná. Nestihla jsem dojít do domu a už mně objímali několikery ruce. Nakonec se ke mně prodrala Bella.
„Nessi, jsi ještě tak mladá… Jsem na tebe moc pyšná, holčičko…“ a tak to šlo dál a dál…
„Nebojte, spolu to zvládneme,“ řekla jsem jim, ale největší strach jsem měla určitě já.
„Chtěla bych si promluvit s Edwardem a Carlisem…“
„Jistě,“ odpověděl pohotově Carlis a vykročil ke své pracovně, Edward šel za námi. Jakovi jsem poslala úsměv, pochopil. Hezky si chvíli počká a nechá se rozmazlovat od Esmme, která už určitě něco stihla uvařit, nebo upéct. Udělal jsem krok zpět a chytla tátu za ruku. Jediný on viděl všechen ten strach a úzkost. Cítil to a ruku mi jemně stiskl.
Carlis otevřel dveře do pracovny a já jsem vešla okouzleně dovnitř. Jeho pracovna mě vždy očarovávala… Bylo tam toho tolik zvláštního, kdyby jen atmosféra. Obrazy dodávaly určitou záludnost a knihu poukazovali na stáří jejich majitele. Připadala jsem si mezi nimi tak malá a mladá, oni za sebou mají něco kolem stovky let a já? Těch necelých osm let… Ne teď musím hledat naději.
„Ano, Ness, víš, nic není, jak se zdá. Už jen ty, jako druh existence, jsi jedinečná… Víš, my už jsme s Carlisem přemýšleli, co by vzniklo mezi vámi,“ řekl Edward. Co, oni už počítali s možností, že bych měla dítě?
„No ano. Víš, jak to bude ohromě zajímavé?“ Připadal mi trochu mimo. Jako kdyby mělo být moje miminko nějaký mutant. Dala jsem mu i Carlisovi ruku na čelo (na to, že můžu něco „ukazovat“ dvěma lidem, nebo upírům najednou, jsem přišla teprve nedávno…) a jasně jim ukázala, že jakékoliv pokusy nebo výzkumy na mém děťátku zakazuji… Edward se uklidnil a kývl, Carlis také. Pak začal mluvit.
„Nejsi jedovatá, jinak by to miminko nemuselo přežít. Víš, jak reaguje jed a vlčí krev… Musíme brát v úvahu, že bude mít něco z upíra, vlka a člověka. Máme spousty možností. Myslím, že tvoje těhotenství by měl být takový střed mezi lidským a Belliným. Budeme mít spoustu času, na to zvážit všechny možnosti. Hlavně se teď ničím netrap Ness, neprospívá to tobě ani miminku… Ono v tobě roste a všichni to pocítíme. Jen nám věř.“
„Já vám věřím,“ řekla jsem s polehčujícím úsměvem, vzhledem k situaci. Ale já jim opravdu věřila, už když jsem ještě byla schovaná v Belle, jsem jim věřila…
Pak jsem se pohodlně posadila do křesla a možná i zavřela oči. Pamatuju si jen příjemné bzučení dvou hlasů. Uvědomuju si, že to byli životně důležité informace, ale bylo toho tolik, co museli probrat a já jsem opravdu unavená… Probudila jsem se s příšernou bolestí břicha. Vystartovala jsem z křesla a běžela do koupelny. V hlavě mi hučelo, nemusela jsem ani vědět, co se děje. Reflex mi nakázal sklonit se nad záchodem. A pak šlo všechno ven. Byla jsem tak překvapená tou nechutností… Bylo to poprvé, co jsem zvracela. Vše mě bolelo, v krku mě pálilo a v puse jsem měla příšernou pachuť. Okamžitě se mi spustili slzy. Sedla jsem si, objala kolena a klepala se… Tohle mě teď čeká? Ještě než mě vzali do náruče mohutné svalnaté paže a začaly mě těšit, uvědomila jsem si, že mi to za to stojí. Pohladila jsem si zatím ploché bříško, pro tebe to vydržím, beruško…