I´m really vampire! 4. kapiotola
Byla jsem připravená… možná, spíš jsem v to doufala. Navlékla jsem na sebe čisté oblečení. Jako jediná jsem odolávala Alicininému vlivu. Oblečení jsem si nakupovala sama a také jsem si ho sama prala. Měla jsem jiný styl než ostatní a nehodlal jsem ho měnit. Nakupování jsem milovala, ale musela jsem být sama. A ty kreditky v peněžence taky nebyl špatné… Dneska jsem si vzala oblíbené džíny na tělo, pruhované triko s dlouhým rukávem na něj růžové krátké triko. Moje srandovní medové vlasy jsem se pokusila, sčesala do culíku, ale stejně čouhaly do všech stran. Dneska jsem neměla náladu na nějakou zvláštní úpravu. Nemalovala jsem se, neměla jsme to zapotřebí, ale vlasům jsem většinou věnovala dost péče… Nakonec jsem se zastavila před zrcadlem, vedle kterého byli vystavené sluneční brýle, všech značek a velikostí. Dneska jsem šáhla po obyčejný černých, které mi však výborně seděli a podtrhl pokus o vyčesaný culík. Na nohy oblíbené žluté conversky do ruky mikinu a už jsem sbíhala schody. Na chodbě jsem potkala Rosalli a Emmetta, kteří na sebe zamilovaně hleděli. Noc si užili, to jsem nevyvracela, ale co tak najednou. Je pravda, že už dlouho jsme svatbu neměli…
Rozloučila jsem se a vyšla pře dům.
„Jestli chcete svézt, tak pojďte, nebudu na nikoho čekat?“ zakřičela jsem, jako rodinu a kolem mě se prohnalo několik barevných šmouh. Sedla jsem si na sedadlo pro řidiče. Než jsem strčila klíček do zámku, zaklaply se zadní dveře a mi jsme mohli vyjet. Se mnou v autě seděla Alice s Jesprem. Rosali jela s Emmettem v jeapu.
Zapomněla jsem, jak je škola hlasitá, kolik myšlenek létá ve vzduchu. Nebylo to nic příjemného, přijde mi, že většina dospívajících myslí jen na jedno. Často mě napadá, jak by se jim asi žilo v mé době, kdy by ve svém věku byli provdáváni za cizí partnery…
Při vstupu do jídelny mě pozastavily výpary toho smrdutého jídla, které leželo na každém stole. Dalo mi to hodně práce, abych zabránila znechucené grimase. Rovnou jsem si to směřovala do fronty bez velkého rozhlížení, ale on tam byl. Jeho vůně mě přímo praštila do nosu. Cítila jsem, jak se mi dělá před očima červeno, ale carlis mě naučil výbornou metodu. Představuju si něco opravdu nechutného, třeba plesnivý zelí, nebo použitý toaleťák… Když jsem si uvědomila, co dělám, musela jsem se sama sobě smát. Fuj. Poděkovala jsem kuchařce, která mi podávala minerálku a s úsměvem zamířila ke stolu. Na zádech jsem cítila pohledy. Přes všechnu snahu dneska zapadnout, jsem zase vyčnívala. Jejich myšlenky mi nebyly příjemné. Kde kdo z kluků mě svlékal pohledem, ale ty jejich představy. Ať si nechají zajít chuť!
„Mel, mohla by ses posunout?!“ ozvalo se za mnou.
„Promiň Alice, nějak jsem se zamyslela,“ omluvila jsem se, přesto mi neuniklo její uchechtnutí a oblíbená hláška –Ne asi-.
Zalezla jsem si na úplný kraj lavičky a začala pročesávat mysli ostatních, zvláště dívek. Chtěla jsem ho vidět! Prozkoumávala jsem každou osobu v místnosti a najednou nic. Prázdno. Prudce jsem se rozhlédla, ale někdo do mě strčil.
„Jasně Alice, já vím. Nenápadná,“odpověděla jsem jí pohotově. Přesto jsem se rozhlédla po plné jídelně. Na místě odkud nepřilétaly žádné myšlenky, seděl on a svýma tmavýma očima mě pozoroval.