Jdi na obsah Jdi na menu
 


I´m really vampire! 2. kapiotola

 Konečně biologie, pomyslela jsem si. Už jako člověk jsem jí chtěla vystudovat, ale pořád jsem se k tomu nějak nedostala. Ne, že by pro mě byla látka nějak nová. Přece jenom párkrát už jsem maturovala, ale co. Alespoň si prohlédnu mozek učitele a najdu si něco, co mě zajímá. Sedla jsem si do lavice a připravila knížku a sešit. Srovnala jsem na roh, jak říká učitel:

„Musí to zařezávat.“   Pak jsem z batohu vytáhla dějiny hudby. Možná, že to bude lepší řešení. Milovala jsem ten křídový papír, výrazný inkoust a vůni. Nevnímala jsem, naopak v uších mi hrála hudba hudebníků, o kterých jsem četla. Najednou jsem ucítila vůni. Úplně neuvěřitelnou vůni. Praštila mě do nosu zcela nepřipravenou. Z hrdla se mi vydralo hluboké zavrčení a vycenila jsem zuby. Pak jsem si, ale uvědomila, co to dělám. Mel! Vždyť sedíš v lavici. Vzhlédla jsem, abych zjistila příčinu mého problému. Nečekaně, stále tam ten neznámý. Ten neznámí s čokoládovými vlasy a ostýchavým úsměvem. Ten, který ve mně vzbuzoval pocity, které jak jsem si myslela, jsou už dávno ztracené. Pocity, proč jsem se chtěla líbit. Jenže, jak to vypadalo, on o mě ani okem nezavadil. Někdo přibouchl dveře a ke mně se dostal průvan jeho vůně. Bože, pomoc!

Před očima jsem měla červené a vše ve mně vřelo. Nevnímala jsem svět kolem sebe, přede mnou byl jen on, můj cíl. Rychle jsem si dala ruku před pusu a zatnula pěst. Jen jsem slyšela, jak někdo říká:

„No poslední volné místo je vedle slečny Cullenové.“ Ale oni ho přece nemůžou posadit vedle mě! To nepřežij! V hlavě se mi rojil jeden plán za druhým. Během minuty zabiju celou třídu, ale ani kapka krve, a pak má poslední oběť. Nebo ho vylákat za město a tam si ho užít. Ve vší počestnosti samozřejmě. Nebo… ty myšlenky si mě tak podmanily, že jsem cítila, jak se mi v puse tvoří sliny, nebo spíše jed, který rychleji usmrcuje kořist. Jenže on se na mě podíval těma očima, očima ve kterých bych se utopila. Jenže já za nimi viděla pulzující krev. Až tak moc, bylo moje tělo připravené k reakci. Polka jsem a promnula si spánky. Měl na kluka dlouhé vlasy, ale naprosto vkusně a moderně zastřižené, konečky se mu jemně vlnily. Jako kdyby věděl, co chci udělat, projel si rukou vlasy a rozvětral vůni všude kolem sebe. On to asi opravdu nepřežije! Pomyslela, jsem si zoufale, cítila jsem, jak se mi zatínají všechny svaly. Připraveny před skokem. Začala jsem se zvedat se židle.

-Crrrrrrrrrrrrr- Postavila jsem se, popadla batoh a naházela tam věci. Než se ostatní stihli postavit, stála jsem u dveří a odcházela. Naposledy jsem se ohlédla rozhlédla po třídě, uvidím to ještě někdy tady? No určitě ne, když tu bude on.

Proběhal jsem chodbami, upírsky. Ať mě sakra vidí, mě to je momentálně někde. Vyběhla jsem na parkoviště, odemkla auto a hodila batoh dovnitř. Pak jsem se otočila a vyběhla do lesa. Zastavila jsem se až daleko od školy. Daleko od forks, daleko od státu Washington. Začala jsem vzlykat. Bože Mel! Co jsi to zase provedla? Půjde to vůbec vrátit zpátky? Vždyť jsi málem vyvraždila půlku školy a taky jsi málem prozradila upírskou. Málem jsi ztratila rodinu! A to navždycky! Ne, tak takhle by to dál nešlo…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář